Nan Goldin - bouřlivé období v New Yorku

Život v New Yorku

V minulém článku jsme si pověděli, že Nan Goldin neměla zrovna lehké dětství. V dospívání se jí zabila sestra a Nan Goldin se od 24 let protloukala životem sama. Její rodinou se stali její přátelé – fotograf David Amstrong a herečky Suzanne Fletcher a Cookie Mueller.

Nan Goldin - 1. díl

V roce 1978 se Nan Goldin přestěhovala do New Yorku a stala se častým návštěvníkem undergroundové čtvrti Bowery. Brzy poté představila veřejnosti asi své nejznámější dílo s názvem The Ballad of Sexual Dependency. Fotografie z tohoto cyklu původně promítala na promítačce a jednalo se asi o 50 minutové video ze 700 diapozitivů, které od prvního promítání v roce 1980 postupně doplňovala až do roku 1989. V roce 1986 vyšel soubor fotografií i v knižní podobě. Baladu o sexuální závislosti promítala nejdříve ve známém podniku Mudd Club a později v různých galeriích.

Plakát k promítání "The Ballad of Sexual Dependency" od Janet Stein z roku 1982. Zdroj: ArtBlart

Promítání jako společenská událost

Čím byly fotografie z tohoto souboru tak novátorské? Jednak šlo o způsob prezentace fotek - byl to vlastně takový happening. Lidé v klubu popíjeli, do toho hrály písničky, které Goldin sama vybrala. Diváci se navzájem překřikovali, sledovali projekci, komentovali jednotlivé fotky, nebo si povídali. Byla to spíš společenská událost, příležitost se setkat, než klasická výstava, kdy diváci bloudí osamoceně po galerii.

Číslo časopisu Aperture s názvem Ballads z roku 2020, které je celé věnované Nan Goldin. Zdroj: Aperture

Novátorský byl i intimní charakter fotek. Nan Goldin fotila sebe při sexu se svými partnery. Fotila svou tvář poté, co ji zmlátil přítel, s kterým se zrovna rozcházela. Fotila kamarádky na večírku při návštěvě toalety. Fotila milence ve chvílích usmíření i rezignace. Fotila prostě život takový, jaký se jí ukazoval. V okolí viděla vztahy, v nichž na sobě byli lidé závislí - toužili po sobě, rozcházeli se, hádali se, milovali se ve věčném koloběhu. Z této osobní zkušenosti se vztahy vychází název celého souboru: Balada o sexuální závislosti.

Epidemie AIDS

Na počátku 80. let vypukla v Americe epidemie AIDS a jejím cetrem se stal New York. Vláda problém přehlížela, protože virus HIV se zpočátku šířil mezi prostitutkami, prostituty a drogově závislými, kteří stáli na okraji společnosti. Vládní činitelé tvrdili, že se nemoc týká pouze komunity gayů, což vyvolávalo dojem, že ji heterosexuálové nemohou chytit. Tím dali epidemii "náskok" a virus se začal masivně šířit po celém New Yorku.

Hodně přátel Nan Goldin na AIDS zemřelo - např. její kamarádka Cookie i se svým manželem. Nan Goldin fotila svou přítelkyni až do její smrti a poslední fotky pochází z jejího pohřbu. Na konci roku 1989 zorganizovala Nan Goldin skupinovou výstavu s názvem "Svědkové: proti našemu zmizení", která reflektovala epidemii AIDS mezi umělci. Fakt, že tolik blízkých lidí zemřelo na AIDS, prohloubil v Nan Goldin její posedlost zaznamenávat život lidí kolem sebe dříve, než o ně přijde.

Dvojstrana z knihy: „Nan Golding: Ballad of Sexual Dependency“, Aperture. Zdroj: Ensemble

DOKUMENTÁRNÍ FOTOGRAFICKÉ KNIHY

Nenucená přirozenost fotografií Nan Goldin 

Nan Goldin byla v dospívání plachá a fotografie pro ni byla způsobem, jak najít kontakt s okolním světem. Když se přestěhovala do New Yorku, tak už měla období "hledání" za sebou a fotografovala lidi ve svém okolí s nenucenou přirozeností. Právě intimní charakter její práce dnes na její tvorbě obdivujeme nejvíce.

Úvodní fotografie: obálka knihy od Nan Goldin “Ballad of Sexual Dependency”, Aperture 2012